11.5.2022 Sokol Pohořany - Galacticos
V 7. kole 1. ligy olomouckého malého fotbalu jsme zajížděli do Pohořan. Již podruhé za poslední měsíc. Tentokrát jsme hráli s týmem Sokol Pohořany. V Pohořanech jsme slavili historicky první výhru v 1. lize a tak jsme měli na pohořanské hřiště krásné vzpomínky. Domácí Sokol byl v tabulce za námi a překvapivě měl tento tým “jen“ 2 body na to jak kvalitní mají kádr.
My přijeli do Pohořan v nejsilnějším možném složení. Jediný co nám přidělalo vrásky byla absence brankáře Martina Havlíka a to již druhý zápas po sobě. Jinak jsme v sestavě měli dva registrované hráče do 40 let, dva nad 40 let a dvě čtyřky na střídání. Od začátku to chvíli vypadalo na vyrovnaný zápas. Ale to co se začalo dít od 5. minuty bylo něco příšerné, frustrujícího, nehorázného, nevhodného mančaftu 1. ligy. První gól jsme obdrželi po nedostoupení hráče u lajny a střela prošla gólmanovi pod nohou – 1:0. Poté přišli hned 3 góly do prázdné brány. Nejprve Dostál vyrazil míč před sebe, naši hráči však byli v tomto zápase pomalejší než domácí. Ti se k míči dostali jako první a trefili míč do prázdné – 2:0. Později další odražený míč a na zadní tyči zavíral domácí borec – 3:0. Na 4:0 po rychlé kombinaci zvyšuje osamocený hráč na zadní tyči a po přesné přihrávce znovu střílí do prázdné. V polovině první půle jsme zralý na ručník. Kdo nás viděl hrát v prvních zápasech nového ročníku a zároveň i v posledních dvou musel si pomyslet co, že se to s námi děje. Rozjetí domácí přidali pátý gól a debakl začínal nabírat čím dál větších rozměrů – 5:0. Naši hru demonstrovala situace, kdy jsme šli do přečíslení dva na jednoho a nevyhověli si. Protože jsme zapomněli, že fotbal je kolektivní hra a že je jsou důležité výsledky týmu než jednotlivce. Alespoň za pár chvil po zazděné příležitosti jsme přece jen snížili. Perfektní náběh z obrany předvedl Peťa Jemelka. Toho našel přihrávkou přes šíři hřiště Honza Bednář a my zmírnili vysoké vedení domácích na 5:1. Později jsme se dostali k pár dalším střelám. Jednu vyrazil gólman, další letěly vedle. Domácí těsně před koncem poločasu ukázali, že nepřestali hrát a přidali další gól. Poločasový výsledek tedy 6:1.
V poločase jsme si řekli, že na první půli zapomeneme a ve druhé budeme hrát tak jako bychom hráli za stavu 0:0. Zápas pak začal vypadat jinak. Buďme ale upřímní, zřejmě i proto, že soupeř věděl, že má nahrané a šetřil síly. My tak snížili zásluhou Pavla Vojtáška, který prošel přes soupeřovi hráče od půlící čáry a propálil brankáře – 6:2. Později po Haňasově přihrávce se před brankářem domácích zjevil Malenda a střelou na přední tyč jej propálil – 6:3. Domácí později také přidali gól a znovu výrazně odskočili – 7:3. Poslední výrazný moment v zápase jsme však zapsali my. Po krásné kombinaci Malenda, Jemelka, Vojtášek našel druhý jmenovaný před prázdnou bránou Pavla, který se nemýlil – 7:4. Pavel tak zapsal svůj druhý gól v zápase. Výsledek 7:4 z pohledu domácích nevypadá tak děsivě jak vypadal náš první poločas. I tak je potřeba výrazně zvednout ukazováček a říci si tak takhle teda ne !
Nebudeme se za nic schovávat. Sdělme to světu tak jak to je. Nehrajeme jako tým, soudržnost kterou jsme předváděli v zápasech s Metou či Kafkama je pryč. Na papíře vypadá naše sestava opravdu silně, ale na hřišti působí místy až komicky. Pohořany si s námi dělali chvílemi co chtěli. Chyby jsou zřetelné a viditelné. Individualismus vítězí nad týmovostí. Přesně tak jak by to být nemělo. V týmu nastane menší zemětřesení, které je potřeba a snad se tým vzpamatuje.
Další zápas odehrajeme ve čtvrtek 19. května proti týmu Sokol Mezice. A motivace bude velká. Nejenže se musíme po dvou kolech musíme herně probrat, ale taky proto, že v historii našeho klubu jsme ještě nikdy Mezice neporazili.